Zřejmě neexistovala lidská civilizace, která by si nevážila zlata. A není divu – tento drahý kov je velmi vzácný a krásný, což znamená, že je i vysoko ceněný. Když se však podíváme na kovové výrobky, zjistíme, že v nich se právě tento materiál příliš často nepoužívá.
To se týká i zlatých šperků. Ty jsou v naprosté většině případů pouze pozlacené, kdy zlatá vrstva není ani milimetr silná. U běžných kovových výrobků jej pak nenajdeme prakticky vůbec, a to ani u lidí, kteří by si to mohli dovolit.
Tak tomu bylo i u starých civilizací. Například Aztékové či Inkové byli pověstní svými zlatými šperky a bohatstvím, avšak jejich budovy, a to i ty sakrální, byly vyrobeny z obyčejného kamene. Dokonce ani vrcholky chrámů nebyly zhotoveny ze zlata, dokonce ani u těch, které sloužily k uctívání slunečního boha.
Hlavním důvodem, proč tomu tak je, je fakt, že zlato se pro zpracování v kovoprůmyslu příliš nehodí. Za prvé má příliš nízkou teplotu tání, takže je obtížné s ním pracovat. Navíc se jedná o velmi měkký kov, který v podstatě nesnese žádnou zátěž.
Dále je zde také jeho již zmíněná rarita, kdy jeho zásoby jsou zkrátka příliš malé na to, aby bylo možné jej používat jinde než ve šperkařství. To vše ostatně věděly již staré národy, což je důvod, proč nenajdeme žádné stavby z tohoto materiálu ani u civilizací, které měly zlata dostatek.
Je tedy jasné, že ačkoliv určitou hodnotu má, a někde se používá i jako materiál do vodičů, rozhodně se nejedná o prvek s rozšířeným využitím. Jeho cena se tak neodvíjí od toho, že by pro nás bylo zlato nějak užitečné. Namísto toho je jeho hodnota dána pouze tím, že se nám líbí a že je vzácné.
I to je důvod, proč není hromadění zlata tak dobrou investicí, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nikdy totiž nevíme, kdy se objeví nějaký jiný materiál, který budeme mít rádi více.