Poměrně známým problémem horolezců je, že čím výše jsou, tím hůře se jim dýchá. Pocítit to můžeme již ve výšce okolo 2 000 metrů nad mořem, a čím výše stoupáme, tím je tento efekt intenzivnější. Je to i důvod, proč při stoupání na velehory mají nasazeny kyslíkové masky.
Většina lidí si myslí, že důvodem tohoto jevu je nedostatek kyslíku. A je to také pravda, avšak ne tak, jak si běžně představujeme. Není tomu tak, že by jeho podíl byl menší než u pobřeží. Problém je někde úplně jinde.
Zde si musíme uvědomit, že i na vzduch kolem nás působí gravitace. Samozřejmě, studený vzduch je mnohem těžší než ten horký, tudíž klesá k zemi, zatímco ten horký stoupá. Problém je v tom, že i ten horký je vázán gravitací, byť zdaleka ne do takové míry. To znamená, že existuje hranice, za kterou nemůže jít ani on.
Z tohoto důvodu je tak jasné, že čím výše jdeme, tím méně vzduchu je kolem nás. A to znamená, že se nám také hůře dýchá. Obsah kyslíku je ten samý, avšak jeho koncentrace je mnohem menší. Do plic nám jej tak dostává méně.

Ovšem to, že se nám hůře dýchá, pro nás může být fatální. Pokud nemáme dostatečný přísun kyslíku, dojde k většímu vylučování kyseliny mléčné než je běžné, a to i při minimální námaze. Ta působí jako jed, který začne likvidovat buňky.
Při nedostatku kyslíku pak dochází k poškozování orgánů, zejména mozku, který je na něj velmi náročný. A asi není potřeba říkat, co by něco takového znamenalo, zvláště ve velkých výškách, kde není k dispozici rychlá pomoc. Pokud to spojíme s mrazy, které tam panují, není divu, že je například cesta na Mount Everest prakticky celá lemována mrtvolami, které mnohdy i slouží jako ukazatel.
Proto bychom neměli tento jev podceňovat, zvláště pokud se například rozhodneme dát na vysokohorskou turistiku. Zde je rozhodně lepší neriskovat a raději si sebou vzít kyslíkový přístroj. Může nám totiž zachránit život