PomÄ›rnÄ› známým problémem horolezců je, že Äím výše jsou, tím hůře se jim dýchá. Pocítit to můžeme již ve výšce okolo 2 000 metrů nad moÅ™em, a Äím výše stoupáme, tím je tento efekt intenzivnÄ›jší. Je to i důvod, proÄ pÅ™i stoupání na velehory mají nasazeny kyslíkové masky.

 

Většina lidí si myslí, že důvodem tohoto jevu je nedostatek kyslíku. A je to také pravda, avšak ne tak, jak si běžně představujeme. Není tomu tak, že by jeho podíl byl menší než u pobřeží. Problém je někde úplně jinde.

 

zasněžené vrcholky

 

Zde si musíme uvědomit, že i na vzduch kolem nás působí gravitace. Samozřejmě, studený vzduch je mnohem těžší než ten horký, tudíž klesá k zemi, zatímco ten horký stoupá. Problém je v tom, že i ten horký je vázán gravitací, byť zdaleka ne do takové míry. To znamená, že existuje hranice, za kterou nemůže jít ani on.

 

Z tohoto důvodu je tak jasné, že Äím výše jdeme, tím ménÄ› vzduchu je kolem nás. A to znamená, že se nám také hůře dýchá. Obsah kyslíku je ten samý, avÅ¡ak jeho koncentrace je mnohem menší. Do plic nám jej tak dostává ménÄ›.

 

pohled na velehory

 

OvÅ¡em to, že se nám hůře dýchá, pro nás může být fatální. Pokud nemáme dostateÄný přísun kyslíku, dojde k vÄ›tšímu vyluÄování kyseliny mléÄné než je běžné, a to i pÅ™i minimální námaze. Ta působí jako jed, který zaÄne likvidovat buňky.

 

PÅ™i nedostatku kyslíku pak dochází k poÅ¡kozování orgánů, zejména mozku, který je na nÄ›j velmi nároÄný. A asi není potÅ™eba říkat, co by nÄ›co takového znamenalo, zvláštÄ› ve velkých výškách, kde není k dispozici rychlá pomoc. Pokud to spojíme s mrazy, které tam panují, není divu, že je například cesta na Mount Everest prakticky celá lemována mrtvolami, které mnohdy i slouží jako ukazatel.

 

Proto bychom neměli tento jev podceňovat, zvláště pokud se například rozhodneme dát na vysokohorskou turistiku. Zde je rozhodně lepší neriskovat a raději si sebou vzít kyslíkový přístroj. Může nám totiž zachránit život

By